 |
|
KOMPLETNÍ RESTAUROVÁNÍ STYLOVÉHO NÁBYTKU
BAROKO
Umělecký sloh 17. století pocházející z Itálie. Barokní nábytek vynikal svojí mohutností a plastičností, často byly používány i luxusní materiály. Svého vrcholu dosáhl za éry francouzského krále Ludvíka XIV.
ROKOKO
Rokoko se na našem území uplatnilo především ve druhé polovině 18. století, a to zvláště v bohatém šlechtickém prostředí. Mohutnost nábytku ustupuje, nohy a další plochy nábytku dostávají často složitější esovité tvary.
KLASICISMUS
Tento sloh mající původ v napoleonské Francii se v nábytku projevil nejprve jako honosný empír (1805-1820) čerpající mnohé vzory v antickém umění. Ve své pozdní fázi (1815-1850) se klasicismus překrystalizovat do podoby tzv. biedermeieru (též pozdní empír), který se široce rozšířil i mezi měšťanské vrstvy. V biedermeieru ustupuje zdobnost, za to je dáno vyniknout přirozené kráse dřeva.
HISTORISMUS
Historismus je umělecký sloh, který se prosadil zejména v druhé polovině 19. století. Vyznačuje se návratem k minulým stylům, jejich pojetí je však jiné, jsou využívány tehdy moderní technické postupy a nové materiály. Někdy navíc dochází k mísení jednotlivých historických stylů, čímž se utváří zcela svébytný sloh. V době historismu se však setkáme i s dalšími, paralelními nábytkářskými proudy a s dovozem orientálního nábytku. Zvláštním případem je pak charakteristický ohýbaný nábytek Thonet, který se vyrábí doposud.
SECESE
Secese (1890-1920) patří mezi nové, průkopnické výtvarné styly vzniklé na přelomu 19. a 20. století, tedy v době překotných a hlubokých změn v mnoha oborech lidské činnosti. Secesní nábytek je pohodlný, funkční, nápadný typickým zdobením ornamentálními a rostlinnými motivy. Jeho dlouhé zaoblené křivky (vliv Francie) byly později vystřídány různými geometrickými vzory a častým využíváním nedřevěných materiálů jako perleť, keramika, barevné sklo či kov (vliv Anglie a Rakouska-Uherska). Vzniká i nábytek výhradně kovový.
KUBISMUS
Kubismus vznikl nedlouho před první světovou válkou ve Francii, ale do užitého umění se dostal až po jejím skončení v nově vzniklém Československu, kde po jistou dobu představoval jakýsi národní styl. Nápadný je svým využíváním nejrůznějších geometrických tvarů. Odvážné konstrukce proto v některých případech nejsou v souladu s fyzikálními vlastnostmi použitého dřeva.
NÁBYTEK MEZIVÁLEČNÉHO OBDOBÍ
Doba mezi první a druhou světovou válkou přinesla velké rozrůznění v uměleckém pojetí nábytku. Vedle oblých křivek v ploše a obecného důrazu na estetický vzhled a krásu materiálu u stylu art deco se zároveň setkáváme s funkčností, geometrickou čistotu a estetickou strohostí funkcionalismu. Nadále je však vytvářen i nábytek starších stylů, zejména secesní, pseudorenesanční a v tzv. vídeňském baroku. Barokních a rokokových linií zas využívá Gerstl. Opakují se též zjednodušené vzory stylu Ludvíka XIV. a vyrábí se nábytek ve stylu 3. biedermeieru. Dále pak vzniká mnoho nábytku, který není „stylově čistý“ a čerpá z více stylů. Mezi použitými materiály se již objevují velkoplošné desky, laťovky a překližky.
Nábytková produkce z 50. a 60. let 20. století ještě čerpá z meziválečné kvality, a to především návrhově, kvalita plošných desek však bývá špatná. Provedení je již poznamenáno cílem vyrobit co nejvíce a co nejlevněji. Objevují se první dřevovláknité desky, které představují velmi nekvalitní materiál. Nábytek z nich vyrobený nerestauruji.

|
|